Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Mam oproti Tobe vyhodu, ze s kocarkem jezdim temer vzdy s pritelem, tudiz nastup a vystup z MHD a veskere schody si osefujem sami. Kdyz jsem parkrat jela sama s kocarkem, nikdy nebyl problem, vzdy mi bylo ochotne pomozeno a sem tam mi byl i venovan usmev... coz potesi. Co se tyce urcenyho mista v MHD, tam je to temer pokazdy spatny. Cestujicim jaksi nedochazi, ze to misto je fakt pro kocarky a ze kocarek v ulicce nezaparkuje. Ale je to vetsinou dany tim, ze lidi to netrkne, ne neochotou. Kdyz pozadame o uvolneni "naseho" mista, cestujici odejdou, nicmene par se jich obcas snazi vtesnat na kraj kocarkovy plosiny, tak je pozadame znovu a to uz se vetsinou zadari. Ale jak jsem uz zminila... neni to zpusobeno neochotou, ale spis nevsimavosti, nevedomosti. Komunikace a prijemny jednani zabira.
A vesela historka "z nataceni" na zaver. Je taky o prehnany snaze pomoci, az je z toho nakonec spis pritizeni v dany situaci. Jsem ted tehotna a v MHD, kdyz je volny misto si vzdycky sednu, ale nijak se nerozciluju, kdyz volny misto neni a nikdo mi ho neuvolni (spatne mi nebyva). Jela jsem nedavno do poradny, volny misto nebylo, me bylo dobre, tak jsem stala. Dve stanice pred tou moji si me vsiml pan... kolem ctyricitky... a jal se me poustet. Ja uz jsem na tu chvili ale nechtela, tak jsem odmitla a podekovala. Pan vstal a znovu mi nabidl misto, znovu jsem s usmevem odmitla, pridala jsem vysvetleni, ze jedu jen dve zastavky a sedet nepotrebuju. A... pan se do me pustil, normalne mi vynadal.
Chapu, ze je tezky odhadnout, ktera tehulka bude chtit sedet a ktera ne, ale bylo by dobry brat v potaz, ze kdyz nekdo neco potrebuje, tak si rekne, event. pomoc nabidnout a pokud je slusne odmitnuta, nechat cloveka byt.
Jinak mam ale zkusenost, ze prevazna cast lidi ochotne pomuze, mensi cast pomuze neochotne a par lidi asi nepomuze vubec. S nikym takovym, kdo by odmitnul pomoc jentak bezduvodne, jsem se ale jeste nesetkala.