Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Doba se vůbec nezměnila, lidé pokud můžou tak těhotky i kočárky ignorujou. Já rozhodně nenastupuju předem s naštvaným výrazem, ráda se na svět směju, ale když jsem byla těhotná ,nikdo mě nepustil sednout, stalo se mi i to, že jsme v trolejbuse stály jen dvě, obě náhodou těhotné, zatímco si všichni seděli na zadcích. A den před porodem,kdy jsem supěla s nadváhou svých 28 nabytých kil přes cestu, na mě jeden pán dokonce autem najel. Kdybych se rychle v pudu sebezáchovy nerozběhla, tak by do mě naboural. Asi se mu zdálo, že jdu pomalu , tak mě chtěl popohnat. A to je fakt hnusný zážitek, nejde totiž o mě, ale o mimi a vám se nechce věřit, že jsou lidi tak zlí. Nemyslím si, že jsem všeobecně tak nesympatická :-)), ale asi jsem měla smůlu. Když jsem jezdila s kočárkem, to už jsem si o pomoc řekla a nikdy mě nikdo neodmítnul, lidi byli většinou milí. Mám dobrou zkušenost spíše s mladými kluky, odrostlými dětmi a samozřejmě mladými maminkami. Ale je hnusný alibismus říkat, že ony ty maminky už naštvané nastupují, hvězdy jedny. To je pěkná kravina