Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Když jsem ještě neměla dítě, vždy, když jsem nabízela pooc při nástupu mamince s kočárem, zeptala jsem se prostě:"Mohu Vám pomoci?" A buď řekla :"Ano, děkuji." nebo "Nepotřebuju pomoct, děkuji." A bylo to. Žádné jiskření kolem toho nebylo.
S velkým kočárem jsem MHD cestovala zaplaťpánbůh jen jednou, vlakem z příměstské stanice. Na nádraží mi okamžitě nabídla pomoc jedna "puboška", sama od sebe. Ve vlaku se mně hned přišel zeptat průvodčí, na které stanici vystupuji, že za mnou přijde a s kočárem mi pomůže. A opravdu před zastavením vlaku za mnou přišel a než stačil zareagovat, nabídl mi pomoc mladý muž.
Cestu zpět jsem měla již s doprovodem.

Pomoc by se měla napřed nabídnout ústně, sama jsem se nabízela omylem ženám, které pouze na někoho čekaly. Když si představím, že by se na ně někdo aktivně vrhl a kočár jim rval do autobusu....to by byl cirkus:-))

Stejně mám ale pocit, že více aktivní v nabízení pomoci jsou ženy. Je v nich větší solidarita.

Pokud bych byla v situaci jako pisatelka článku, tak bych také pánovi řekla(mluvím naštěstí strašně rychle), že děkuji za pomoc,ale že momentálně je pro mně pohodlnější kočár vynést sama.
Na závěr všeobecně, lidi se vůbec poslední dobou neposlouchaj:-(