Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Souhlasim, taky jsem nikdy nemela problem. A to s zadnou velikosti kocarku. Pokud jsem opravdu potrebovala pomoci, pozadala jsem nekoho uz na zastavce pred prijetim autobusu. Nikdo me nikdy neodmitl, spis se se mnou jeste dali do reci. I kdyz musim priznat, ze jsou tri typy lidi, ktere nepozadam nikdy.
a)holky 15 - 19 let. Je mi jasne, ze prave stravily nekolik hodin upravou sveho vzhledu a ja bych jim ho ponicila. Taky musej pred kluky vypadat povznesene. Znam to, nebyla jsem jinaci a v tom veku me opravdu matky s kocarky otravovaly. (kdyz byly tak blbe, ze se nechaly zbouchnout:-)) - ted se za to stydim
b)pany tesne pred duchodem nebo ty, co ho dostali nedavno. Neznam nikoho protivnejsiho
c)damy kolem 50, kterym ja sama rikam pracovne kralici. Vim, ze ostatnim pomuzi, ale ja v nich vzbuzuji strasnou antipatii. Kdyz takovou damu potkam za prepazkou na urade, radeji se otocim a prijdu jindy, ikdyz jsem tam pred tim cekala treba hodinu.
A pak jsou lide na ktere se obracim velmi rada:
a)pubertaky kolem 17 let. Cim horsi uces a cim vic propichany, tim lip. Citi se neuveritelne silni. Vetsinou mi uvolni i plosinku - lide se s nimi kupodivu nehadaji a pakuji se, a vetsinou se zeptaji i kam az jedu a pokud jedou priblizne stejne daleko, delaji mi po zbytek cesty neco jako "ochranku". Pokud jsou 2 - 3 je cestovani MHD prochazka ruzovou zahradou.
b) pany kolem 30. Vetsinou maji take male deti a snazi se opravdu pomoci
c)zdrave vypadajici zeny - ty me chapou
Taky se casto setkavam s maminkami, ktere opravdu pristupuji k autobusu stylem JA JSEM MATKA a tak vsichni kolem me zacnete tancit. To hodne odradi. Nebo maminky pozadaji nekoho naprosto nevhodneho viz ta, co pozadala o pomoc starsi pani a pritom mela tezky kocar...a tak bych mohla pokracovat. Pripada mi, ze vetsina tech ufnukanych nestastnic si to vlastne dela sama.

Vetsinou neodmitnu, pokud se nekdo nabidne mi pomoci, ale pokud pomoc opravdu nepotrebuji reknu neco jako - dekuji, ale uz to mam poskladane a pomoc uz nepotrebuji. Ono jenom takove dekuji nechci, bez podani vysvetleni mi pripada dost urazejici.
A jeste jedna vec - casto taky nepoustim sednout. Po spatnych zkusenostech. napr: pustila jsem sednou jednu starsi pani a ona rekla dekuji a zavolala svoji asi 8letou vnucku, aby si sedla. Nebo jsem pustila sednout jednu tehotnou a ta misto aby si sedla si na sedadlo polozila kabelu, podotykam nijak tezkou. Takze obcas si rikam, ze si to lide delaji sami.