Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Já sice někdy taky radši zvládám nástupy a především výstupy sama, ale s tou pomocí je to přeci jen jednodušší. Většinou se ani nemusím nikoho ptát, lidé se ptají mě. Situace, kdy někdo pomáhá, když nechci, jsou docela řídké, a rozhodně by mě nikdy nevyprovokovaly k napsání článku. Mám z článku pocit, že pisatelka dělá ukvapené závěry jen proto, aby si mohla trochu veřejně zanadávat. A připomínka: V článku stojí, že dítěti je 13 měsíců, ale nechodí, proto má kočárek. To jako kdyby ve třinácti měsících chodilo, tak už by ho nemělo? Potrvá přeci ještě hrozně dlouho, než bude opravdu všude chodit po svých. My tedy s kočárkem cestujeme ještě často, a to je holčičce 19 a půl měsíce (a chodí od 11 a půl). Kdybychom ho neměli a spoléhali se jen na její ťapání, tak bychom jednak daleko nedošli (neustálé odbíhání, zastavování se u každého kamínku) a jednak by to pro její tělíčko bylo hrozně nezdravé (nadměrná zátěž). A v tomto věku už si tedy o pomoc radši řeknu, i když se mi zrovna nikdo sám nenabízí, protože to už není žádné pírko.