Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Chtela bych taky napsat svuj nazor.
Doufam, ze se nebudu po nikom opakovat, necetla jsem uplne vsechny prispevky. Kocarek jsem si jako mnoho z Vas koupila tak, abych se nemusela doprosovat nici pomoci. Vetsinou ho zvednu sama tak ze ho popadnu zboku (az na par vyjimek, slo o situace kdy tramvaj stala si pul metru od chodniku, mela jsem kocarek i s velkou korbou a ta vyska k prvnimu schodu pro me byla proste moc). Je to super ze to zvladam sama. Nicmene toho ke svemu prijemnemu prekvapani moc casto nevyuziji, protoze existuje spousta slusnych lidi, kteri mi pomoc nabidnou sami. Asi tak z70% mi nekdo pomuze z vlastni iniciativy, zbytek nosim sama. A i kdyz je mi milejsi a je to rychlejsi poradit si sama, nechci aby si nase siroka verejnost zacala myslet, ze matky s kocarky pomoc nepotrebuji. Taky nechci, aby mel nekdo pocit ze my matky jsme nevdecne. Proto jsem na nabidky pomoci pripravena, kocarek vzdy pred zastavkou obejdmu z obou stran jako ze si ho vynesu/snesu sama a kdyz se nekdo v posledni chvili nabidne, rychle zmenim polohu jeho pomoc rada prijmu. Je to pohodlne a vychovne. A vubec to neni narocne.
Na zaver preji vsem bezproblemove cestovani.