Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Pravda, že s kočárem zas tak moc necestuju, ale když, tak to stojí za to.
Bydlím za Prahou, takže do Prahy jezdíme vlakem (naštěsí nízkopodlažním).
Vystupujume buď na Smíchově nevo na Hlaváku. Všude schodů jak na Minaret.
Často přemýšlím nad tím, jestli by opravdu stálo tolik peněz dát na schody dvě kovová prkna jako bývají u paneláků, po kterých by se mohlo s kočárem v pohodě sjet/vyjet.

O pomoc s kočárem nežádám (kočár 17kg + syn 8kg + kabela s věcma... to je docela tíha).
Ze schodů i do schodů vyhopsám s kočárem sama.
Občas se nabídne nějaký muž (cca 30-40let), jestli nechci pomoct. V tom případě neodmítnu.

Jednou se mě zeptal klučina (asi tak prvňák, druhák), jestli nechci s kočárem pomoct ze schodů. Řekla jsem, že ne a poděkovala. Chudák klučík, ten by se teda pronesl. Byl to takovej drobeček :o)))

Nejvíc mě dokáže naštvat, když na zastávce čeká vozíčkář a všichni dělají, že nevidí......:((((((