V poslední době se nám stalo něco podobného dvakrát. Naše starší starší dcera (skoro 3 roky) šla sama po schodech, my měli plné ruce (nákup, kočár) a najednou se objevil "dobrý člověk", který se ji snažil vzít za ruku a vést do schodů a nedal se zvyklat ani její snahou o vyškubnutí své ruky a pláčem ani naším poděkováním a odmítnutím.
Nějak nedokázali pochopit, že ona po schodech chodit umí, jen trochu pomaleji, a že je hrdá, že to umí sama a naopak nemá ráda, když ji někdo cizí chytá za ruku a že riziko pádu je mnohem nižší, když jde sama po schodech a drží se zábradlí než když se pustí a oběma rukama se snaží bojovat za svou svobodu. A že pro nás to znamená utěšování nešťastného dítěte, které nedovede pochopit, proč ji cizí člově brání v něčem, co jí rodiče dovolili.
Předchozí