Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Jájsem z Brna,bydlím v části města kam jezdí jen trolejbusy a autobusy,malá ještě nechodí,vozím ji na golfáči PegPérego,který sám osobě váží 8 kg a malá má 16,5kg,takže tahat tento náklad je zcela nemožné,pokud si nechci zničit totálně záda.Lidi mi celkem pomáhgají s ochotou,někdy víc ženské jak chlapy,ale radši si zjistím kdy jede bezbariérák a jedu s ní.Mám s problém s tím jak řidiči bezbariérových trolejbusů a autobusů zastavují daleko od chodníků,o snížení plošiny nemluvě!Je to fakt strašný jak jsou omezení,musely bychom být klokani nebo já nevím,aby jsme to s tím kočárem zvládly bez pomoci.Takže se mi dost často stává,že ač bezbariérové vozidlo,stejně mi musí někdo pomoct dolů.Už jsem jednou rozžhavená do běla,po tomto zážitku jela s kočárem až do kanceláře stížností,ALE NIC!A lidi,to jsou taky berani,já nastupuju,oni stojí na místě pro kočárky a stojí a čumí!Tak teď,když nastupuju,tak už hlasitě s obličejem semetriky volám s dovolením,tady je to pro kočáry!A to jsem opomenula,že často je polovina vozu prázdná a oni jsou nacpaní v místech určených pro nás matky.S pozdravem a pevné nervy na cestách s našimi ratolestmi.Ria