Přidat názor k článku Jak adoptovat Tomáše VII. - INTERMEZZO

Milá Evo,
děkuji za příběh psaný životem.
Prožila jsem si něco podobnégho a tak je mi jasné co jste tehdy a i nyní citila a cítíte.
Co na to napsat?Snad jen , to co cítím:Jsem s Vámi,držím Vám i celé Vaší rodině moc a moc palce a ať už nikdy nemusíte prožít něco tak...tak...zlého jako odvrácení vlastních rodičů z jejich hlouposti.
Máte krásného syna,a pro Vás je důležité ,že je Váš a že Vám dělá radost už jen tím ,že je.Moc Vám přeji jen a jen prožití už klidného a spokojeného života.Je to přání skutečně ze srdce,od mámy tří kluků.
Držte se a pokud možno se netrapte hloupostí jiných lidí ač vlastních rodičů,lecky jsou cizí lidé lepší rodinou než ty praví a biologičtí co se rodinou jen nazývají.
Mějte se krásně.S pozdravem Ivana a kluci.