Přidat názor k článku Jak adoptovat Tomáše VII. - INTERMEZZO

Také máme obrovské potíže s jednou stranou rodičů - resp. pouze s osamělou matkou mého muže. Děti vůbec nepřijala, jejich přijetí do naší rodiny označila za největší tragédii svého života (mj. vzhledem k odlišnosti černošské míšenky Anežky) a vztah je nyní po cca 2 letech tak pošramocený, že mám jen malou naději na znormalizování alespoň do té míry, že nebudu nucena omezit, resp. vůbec znemožnit kontakt našich malinkých dcer se ženou, která je vůbec neuměla citově přijmout.

Chápu, jak a že to má těžké, ostatně ani pro nás, adoptivní rodiče, nebylo vždy úplně nejsnazší se s adopťátky sžít a situaci zdravě zvládnout, nastartovat vztah atd., ale ty předsudky k odlišné rase, nepřijetí kvůli "ne-rodinné DNA" atd. ve mě probouzejí netušený odpor :-(

Takže nevím, a hodně s tím bojuju, zda budu někdy schopná sama být se svým mužem tím impulsem k uzdravení.
No, uvidíme.
Evo, držím Vám také palce. Určitě to bolí. Ale zrajete tím.
Zdeňka