Přidat názor k článku Jak žít a zacházet se smutkem

Milá Boženo,
přečetla jsi si v příspěvcích i můj "silný příběh"? Jestli jsi pozorně četla všechny příspěvky a třeba i zabrousila na jiné diskuse, tak zjistíš, že jich je tam takových víc a řadí se k tomu Pawlinýmu. A já jsem si troufla napsat to co jsem napsala jen díky tomu, že vím až moc dobře o čem Pawli píše a nijak jsem na ni neútočila natož ji soudila! Jenom moc dobře vím, že člověk se ve svém vlastním zármutku dívá na svět a věci úplně jinýma očima než ostatní. A věci které se mě dřív bolestivě dotkly (stejně jako Pawli) mi teď s odstupem času už nepřijdou tak bolestivé.
Samozřejmě že cítím lítost, s Pawli, se sebou samou a s každým, kdo pozná takové zoufalství a bezmoc! Jen jsem se pokusila podívat na věc trochu hlouběji a jestli jsem se tím dotkla tebe , Pawli, nebo kohokoli jiného, tak mi prosím promiňte!
A ještě něco. Hlavně tady na diskusích jsem zjistila,že takové hrůzy se zdaleka netýkají jenom mě a že prostě nemůžu čekat, že mě každý bude stále litovat a brát ohledy a hodnotit každé slovo je-li vhodné nebo ne. Ale taky je fakt, že takového uvažování jsem schopna až po téměř čtyřech letech úporné snahy vyrovnat se se svou vlastní bolestí. Věra