Přidat názor k článku Proč nechci být snažilkou

Jani,

já jsem vysadila antikoncepci s tím, že už dítko mít můžeme (ukončená škola) a že když to vyjde, bude dobře, když ne nevadí. Nějaká velká touha to nebyla. Po třech letech jsme si uvědomili, že to nějak nevychází. A pak přišlo kolotestů, léky, operace, léky,1. potrat, 2. potrat.... A pak (ó jak jsem zbabělá) rizikové těhotenství. Zpočátkujen tak "pro jistotu", a pak kapačky, týdny v nemocnici, hádky s primářem, který radil potrat, dokud ještě není v ohrožení můj život. A pak nádherná dcera.
Po letech jsme to absolvovali znovu, jen bez toho špitálu, stačilo ležet doma.
A já všem těm "moderním" maminá, co se nemůžou dočkat dítka radím - nestyďte se, že se pozorujete, že nakukujete do cizích kočárků, že chodíte k lékaři. Bijte se za své budoucí děti. A nedejte na holky, co mají to štěstí, že tím peklem čekání neprošly. Taky mi jedna taková po mém druhém potratu řekla, že to moc prožívám, že těch pár cucků krve nestojí za tu hysterii. Řekla mi to ve chvíli, kdy jsem čekala na sanitku a cítila, jak mi mezi nohama teče krev a věděla, že mé dítě umírá. Našla jsem sílu a liskla ji po puse. Před šéfem, který právě vešel a naštěstí to slyšel. Ještě ten den prý odešla "dohodou".