Přidat názor k článku Proč nechci být snažilkou

Dobře jsi udělala, taková si nic než do držky nezaslouží. Úplně mi ta představa zvedla adrenalin, nadledvinky začaly vylučovat.
Když mi onu jednu neděli (nezapomenu na to), doktor řekl, že naše první vysněné miminko nežije, měla jsem co dělat, abych se vůbec sesoukala z toho křesla. Když mi pak dělali revizi dělohy - bylo mi to jedno, kdyby mě tam chtěli čtvrtit, bylo by mi to naprosto ukradené, měla jsem pocit, že svět pro mě skončil.
Celé těhotenství s Terezkou jsem žila v hrůze, šílené hrůze a když jsem trošičku ze začátku začala špinit, myslela jsem, že omdlím. Naštěstí vše dobře skončilo. Ale stejně na tohle asi nikdy nezapomenu.