Přidat názor k článku Cestování s kočárkem aneb malý kurz asertivity

Ráda bych k této diskuzi přispěla i svým vlastním příspěvkem. Mám v současné době 8měsíční dceru a protože bydlim na okraji Prahy dost často jezdím autem a MHD se vyhýbám jak jen mohu. Pokud potřebuji do centra auto zaparkuji například na Žižkově raději chodim s kočárkem pěšky. Ušetřím si tak spoustu nepříjemých situací a alespoň nejsem v duchu naštvana na bezohlednost ostatních spolucestujících. Nechci však kategorizovat a být nefér vůči těm, kteří ochotně pomohou. Jsou však situace, kdy MHD využít musím.Ráda bych zdůraznila, že pokud taková situace má nastat, plánuji svou cestu tak, abych nejela ve špičce, kdy jezdí nejvíce lidí z práce a také zásadně chodím do vozů a na místa, která jsou kočárkům vyhrazena. Nemusím jistě zmiňovat ochotu a pohledy lidí, když Vám mají takové místo uvolnit.Abych se vrátila ke svému dost děsnému zážitku. Bylo to na Náměstí Míru, dlouhé eskalátory a žádný bezbariérový přístup do vestibulu. Jako ve většině případů jsem si snášela kočárek s dcerou po schodech sama (v té době dcera byla ještě v hlubokém kočárku), před několika lety jsem měla vykloubené pravé zápěstí, které mě hodně často hodně bolí. Tím jak jsem nesla kočárek mě začalo opět hodně bolet.Najela jsem na eskalotory, mám kočárek tříkolku, ale jak mě hrozně bolela ta ruka a nejezdím tak často, najela jsem doprostřed. Říkala jsem si, že to ty lidi tu chvilku přežijou, a že mi alespoň nebudou chodit kolem kočárku (obvykle se snažím s kočárkem najet co nejvíc ke straně, aby mohli lidi po eskalátorech chodit). Teď jsem to ale opravdu řešit nemohla strašně mě bolelo to zápěstí a byla jsem ráda, že vůbec udržím kočárek. K mému zděšení mi kolem kočárku prošlo asi pět lidí. Každý mi do kočárku vrazil takovým způsobem, že jsem měla co dělat, abych kočárek tou bolavou rukou udržela. Když mi kolem kočárku chtěla projít asi 120 kilová ženská, tak už jsem se neudržela a řekla ji, že jí z těch eskalátorů schodím, aby byla dole rychleji. Začala se se mnou hádat.Možná to takhle vypadá banálně, ale byla to hrozná bezmoc a vůbec jsem nevěřila tomu, že můžou být lidi tak bezohlední. Chtělo se mi opravdu brečet. Nejvtipnější na tom bylo to, že když jsem přijela na nástupiště ještě tam všichni ty nedočkavci stáli.
Od té doby jsem metrem jela asi jenom jednou.
Jo, a ještě taková perlička z Karlových Varů. Jela jsem autobusem ze zastávky Tržnice do Staré Role. Když jsem chtěla nastoupit s kočárkem do autobusu, tak přestože jsem řidiči dala znamení než zastavil na zastávce,zavřel mi dveře před nosem. Když mi potom milostivě otevřel dveře nastoupila jsem na místo pro kočárky, kde byla na okně nalepená cedule. Vstup s kočárky pouze se svolením řidiče. Říkala jsem si, že to nemůžou tamní dopravní podniky myslet vážně, a že takhle diskriminující ceduli jsem snad nikdy neviděla a hlasitě to okomentovala.Tamním maminkám držím palce:-)))).