Kriste pane, Ivo, copak se člověk může vyvarovat toho, aby nikdy nikoho neomezoval? Když vidí vegetarián, jak se láduješ uzeným, taky se ho to dotkne; když slyší katolík naciutrhačné řeči o Bohu, taky se ho to dotkne... a víš, jak mě omezují automobilisti? Jenže já si možná doma zanadávám, ale nebudu chodit po ulici a objíždět auta korunou jen proto, že mám taky právo na vzduch, který mi jejich výfukové plyny kazí. Víš, jak mi vadí pištění hordy puberťáků v MHD vedle kočárku, kde mi spí dítě? Mám je snad kopat do zadku nebo jim přelepovat pusy leukoplastí?
Btw. už tu někde padlo (myslím, že to psal Psycholog), jak my nesportovci "doplácíme" na léčení úrazů při sportu, za sebe přidávám já neautomobilista doplácím na léčení lidí, kteří se zmrzačí v autě. Každý doplácíme na něco, co se nám nelíbí. Ale ne každý kolem toho řve jako smyslů zbavený. Budeme kuřáky zavírat do hermeticky uzavřených lágrů?
Myslela jsem, že jsem to napsala jasně, ale asi ne pro každého. Opakuji - tam, kde je zákonem upraveno nebo zakázáno kouření (letiště, čekárny na nádraží, nemocnice, restaurace během oběda, uzavřené zastávky MHD) se kouřit NEMÁ a nekuřák má právo kuřáka na tuto skutečnost upozornit, ev. po něm vyžadovat, aby cigáro típnul. Tam, kde to zakázané NENÍ, mohou nekuřáci přemýšlet nad postupem, který by kouření zamezil (viz můj příklad o společných prostorách domu), ale tam, kde to zakázané není a není ani šance, jak toho docílit, se prostě nekuřák MUSÍ smířit s danou situací nebo podobné lokality NEVYHLEDÁVAT.
Co je na tom nenormálního nebo omezujícího???
Předchozí