Přidat názor k článku Mha přede mnou, mha za mnou aneb kouření

Ano, máš pravdu, Monty, člověk se toho vyvarovat často nemůže (taky mi vadí smradlavá auta), ale u kouření to jde. Auta vozí lidi a věci odněkud někam a i když mě štvou, tak jejich existence má smysl (taky by se o tom dalo diskutovat). Kouření ale smysl nemá, a nikdo nikoho nenutil, aby se stal na cigaretě závislý, a kouřit musel. Přínos je skutečně jen individuální pro toho, co kouří, a nevím, přoč bych měla já, pro kterou to má přínos jedině negativní, ustupovat jeho koníčku a trpět ten smrad. Proč je to vhodnější řešení? Protože zákazem by trpěl on, když si nemůže zapálit? On si zapálit může, ale jinde, než jsem já. Co je na tom pobuřujícího víc, než ten požadavek, abych odtud, kde si někdo zapálí, odešla já, když se mi to nelíbí?
A ještě něco. Všimni si, jak často argumentuješ věcma, co s tím nesouvisí. Mluví se o kouření, tak co sem taháš vegetariány? To je klasické mlžení. Ono najít na obhájení kouření v přítomnosti nekuřáků pádný argument asi moc nejde, tak proto se začnou srovnávat jabka a hrušky.