Tento clanek jsem si precetla po dlouhem odstupu od teto stranky. Nyni cekam miminko jsem v 5. tydnu a opet jsem tu. Po diteti se svym pritelem velmi touzime, stalo se zazrakem, ze je vubec na ceste. Muj pritel je jen na 20% plodny a po dlouhem usilovani se to konecne podarilo. Jsem ststna a pysna a nedokazala bych si predstavit, ze bych mela prozivat neco co se stalo Hance. Nikdo z nas nema praco nekoho obvinovat a za kazdou cenu dokladovat, ze je to lez. Kazdy mame svou hrdost a ja si myslim, ze to pravda muze byt. Kdyz jsem mela 17 let, byla jsem na operaci slepaku, a sestricky intenivni pece, vubec nemaji predstavu, jak se clovek citi po probuzeni z narkozy. Od 4 let jsem navstevovala nemocnici, jako svuj druhy domov, mela jsem nehody, kdy jsem mela popaleniny 2 stupne. Tyto sestry videli rany a dokazaly se vcitit do bolesti ditete. Ale tehotenstvi je jiny koutek, kde by mel byt doktor opatrny, respektovat.
Předchozí