Pro mně teda kojení bylo tím nejhorším co jsem zatím v životě zažila. Podotýkám, že jsem vydržela povinných 6 měsíců ale na úkor svého zdraví- psychického i fyzického, na úkor rodinné pohody i na úkor vztahu mezi mnou a manželem. Nechci se o tom nějak moc rozepisovat, pač bych to obrečela ještě teď, chci autorce pouze vzkázat, že mi hodně pomohla naše dětská lékařka, která nám určitém době VŘELE doporučila večerní příkrm. A éjhle - dítě nechápalo jak je to možné, že jej najednou netrápíme hlady a poprvé prospalo 3 hodiny v kuse!!!! To bylo slávy. Během týdne už spalo 6 hodin a postupně jsme se dostali až k prospané celé noci. Pouze díky tomu, že zjistilo, že může klidně usnout když už má bříško plné. Dodnes jsem přesvědčená o tom, že díky fanatismu laktační ligy jsem byla okradená o okamžiky, které měly být v našem životě nejkrásnější. Byla jsem totíž už na pokraji sebevraždy a to nejednou. Kojení nikdy více.
Předchozí