Přidat názor k článku Mha přede mnou, mha za mnou aneb kouření

Pro začátek - kouřila jsem 8 let, normálně kolem 20 - 30 denně. Nikdy ovšem po ránu bez snídaně (to považuji za zvrhlost) , nikdy ve společnosti dětí, pokud jsme nebyli venku. Přestala jsem kouřit 9.8.2003 - to znamená, že nekouřím téměř 3 měsíce. Vím, že si každý z vás asi řekne, že to ješte nic není, nicméně já jsem na sebe strašně pyšná, protože se mi nikdy nepodařilo nekouřit déle než jeden den - až teď. K problému kuřáci x nekuřáci. Tak jak se tu píše v každém druhém příspěvku - každý má právo dělat si co chce - BEZ OMEZOVÁNÍ druhých. Jakožto kuřačka jsem prostě kouřila v hospodách, u rybníka, doma... A téměř jsem nechápala argumenty nekuřáků - jak můžeš vydržet ten smrad, tobě to nevadí?? NEVADILO!!! Necítila jsem, nepřišlo mi to. Řekla bych, že jsem byla VELMI netolerantní, i když by mě nenapadlo kouřit někomu u jídla atd atd... Jakožto nekuřák jsem zjistila, že mám najednou daleko lepší čich, chuť... Že opravdu když vlezu někam, kde se kouří (hospoda, byt mojí tchýně...) je to na "poblití". Když přijdu z nějaké akce (a to opravdu nechodím do čtvrtých cenových skupin a bydlím v Brně, kde je celkem výběr) svlékám se v předsíni a okamžitě všechno oblečení hážu do pračky... Že když jedu ráno šalinou a nede mnou stojí někdo, kdo právě vykouřil svoji první ranní, tak bych se opět málem pozvracela. Že chodím do práce, kde jsme byli kuřáci naprosto všichni, a že já teď musím snášet kouření mých 5 kolegů, kteří kouří non - stop včetně šéfa... A když mu řeknu, jestli nemohou chodit alespoň do vedlejší kanceláře, tak mi řekne, že jsou přesila... Že se mi nechce zrovna na ně někoho poslat, protože si vážím místa a myslím, že takovou práci a takové peníze bych jen tak někde neměla kdybych odešla... A abych zase neplivala jen na kuřáky - kdokoli z mých přátel přijde na návštěvu, může kouřit v obýváku, nehoním ho na balkón... A mimochodem, nevíte někdo o restauraci v Brně, kde se nekouří? Zatím jsem přišla jen na pohádkovou restauraci. Díky za tipy.