Rada by jsem take prispela svou troskou do mlyna. Od prvniho okamziku kdy jsem si uvedomovala nutnost vyzivy sveho potomka pokrocilejsi formou nez skrze pupecni, byla jsem samozrejme odhodlana zvolit to nejprirozenejsi a pro obe strany nejpohodlnejsi reseni,a to kojeni. Situaci jsem mela zlehcenou pouze tim, ze drobek od prvniho okamziku mohutne spolupracoval. A to tak ze druhy den po porodu zacal pribirat cile na vaze. Kojeni se mu evidentne zalibilo jako nas zblizovaci proces, ale zrejme i jako kraceni volnych chvil. Po navratu z porodnice se frekvencwe kojeni zvysovala velmi razantne. Zhruba po mesici jsem kojila po hodine a byly i dny kdy po pul hodine. Detska lekarka, doporucovala prikrm. Odmital mi vse spojene s umelou vyzivou. Mleko jine nez moje nepozrel a dudliku se branil sec mohl. Nezbylo mi nic jineho nez koji klidne 15-20 krat za den. Vydrzela jsem to, ostatne si to vybojoval sam. Mel od dvou mesicu diagnozu silneho atopickeho ekzemu na ktery nic nepomahalo. Umelou vyzivu i pozdejsi kase vzdy vyzvracel. Parkrat zvracel tak urputne,ze jsme skoncili na pohotovosti.
Podtrzeno, secteno kojim dodnes. Niceho nelituji, jen ty dlouhe probdene noci kdy jsem kojila a kojim stale po 1-2 hodinach. Ekzem je pryc a ja pomalu resim jak zyvislacka zbavim jeho nejmilejsiho poteseni.
Nakonec je z te trosky poradna litanie, tak alespon doufam za nekomu pomuze. VIVA KOJENI
Předchozí