V Česku se pojímá demokracie tak, že voličů se psy je víc /a patrně se i považují za důležitější/, než matek s dětma. Čoklaři jsou schopni i na rozumné návrhy na kompromisní řešení vyhrožovat, že pes na vodítku, popř. s náhubkem se stane agresivním a tak pak vlastně bojechtivé matky zaviní, že jejich úžasný, klidný mírumilovný pejsánek stane nevrlým a nebezpečným. Chudáčkové malí pejsci...a co moje dítě, které je při pobytu venku každou půlminutu očucháno, olíznuto a občas i poraženo psem, který je třeba i dvakrát větší?
V místě, kam jezdíme na rekreaci se psi prohání lesem, majitelé ušetří za žrádlo. Když nás dost hnusně v lese pes napadl a my si stěžovali, ze všech kompetentních míst jsme dostali stejnou odpověď: každý na vesnici má psa a každý starosta chce být od těcho lidí volen. Jednou tam pes u rybníka malému dítěti ukousl obličej, takže pak asi dva týdny museli psi chodit na vodítku.
Předchozí