Přidat názor k článku Mha přede mnou, mha za mnou aneb kouření

Monty, jenomže to není jednou týdně o posezení s kamarády to jsou např. denně obědy po restauracích (třeba případ manžela, který nemá čas chodit na oběd domů - myslíš, že má jediné právo sledovat hodinky, kde zrovna je obědní pauza a tam něco rychle zhltnout, aby prohoba nezacláněl kuřákům, kteří se DOBROVOLNĚ rozhodli, že budou ostatním otravovat život?), to máš denně kouření na zastávkách (autem nejezdím, ale začínám o tom vážně uvažovat - jsem ráda, když holku usadím v zastávce na lavičku, takže mám jistotu, že mi nezdrhne do silnice, takže jí kuřáci běžně kouří do obličeje - schválně se podívej, kam ti jde kouř z cigarety, když nemáš ruku zrovna u pusy... takže jsem to samozřejmě vždycky já, kdo jde radši pryč), to máš kouření na chodbách (konkrétně u nás - požadavek na knekouření skončil napadením manželem, takže jsme volali policii... co myslíš že se stalo? NIc, napadení předali jakési komisi kdesi a kouří se vesele dál. Tedy nejenom na chodbě, ale dým proniká i knám do bytu...), to máš kouření v práci (co na tom, že je to zakázané... normální je přece kouřit, a nikdo mě nenutí pracovat, když mi to tak vadí... podotýkám, že jsem DĚTSKÁ SESTRA A PRACUJI V NEMOCNICI A KOUŘÍ SE PŘÍMO NA DĚTSKÉM ODDĚLENÍ!!!!)...

Ale škoda slov. Kuřáci si holt vybrali styl života, který je vůči okolí agresivní as nejhorší je, že si tu agresi ani sami neuvědomují. Takže pokud protikužácký zákon opravdu projde a opravdu bude snaha ho dodržovat, budu jedině ráda.

S.