Přidat názor k článku Můj porodní příběh

V roce 93 jsem rodila své 2. dítě, holčičku.
Podle zkušenosti z l.porodu jsem věděla, že bolesti a stahy už jsou tak intenzivní,že porod nabírá na obrátkách a hlavička se tlačí dolů. Sestra konající službu na lůžkovém oddělení mně ale odmítla vyslat na porodní sál s tím, že jsou to pouze poslíčci.Po několika dalších minutách jsem se rozhodla: ukradla
jsem z její kanceláře svoji dokumentaci a běžela na sál za porodní asistentkou.Ta, když mně prohlédla,
s hrůzou prohlásila, že už jsem tam měla být dávno.
Porodila jsem během minuty, dcerka byla přidušená, odvezli ji hned na intenzivku s tím,že se celou noc
čekalo, jestli "se chytne" nebo ne.Já jsem to ale vůbec nevěděla a když jsem se zeptala kde mám dítě, sestra odpověděla: "tam vzadu, doktor vám ráno při vizitě řekne, jak to dopadlo.Dovedete si představit tu noc,
co jsem prožívala. Ráno, na štědrý den, přišel doktor
a s úsměvem mi řekl, že to dcerka zvládla a že to
byl pro ni moc těžký porod.Dodnes mně mrzí, že jsem
si nezjistila jméno a adresu té sestry, která málem
zavinila smrt nebo celoživotní následky mého dítěte.
Všechno ale dobře dopadlo a když jsme se šli na malou
na štědrý den podívat, byl to pro nás ten nejkrásnější
dárek. Ale stačilo málo kvůli neprofesionálnímu přístupu oné "zdravotní sestry" a byly to pro nás ty nejsmutnější vánoce.