Přidat názor k článku Mha přede mnou, mha za mnou aneb kouření

ovšem existují ještě jakási nepsaná pravidla slušného chování. A je to opět jako většina věcí o toleranci a slušnosti či ohleduplnosti. Pokud vidím, že vedle mě sedí někdo, kdo ještě jí, nebudu mu po dobré večeři (své) funět smradlavý kouř pod nos. Ale to vše již bylo psáno.
Tys, Monty, psala, že jsi astmatik též - nejsem lékařka, ale měla jsem pocit, že astma je choroba cest dýchacích. To o čem hovoříš ty, se mi jeví spíše jako alergie. Jelikož jsem ta obdařená oběma druhy, mohu tě ujistit, že alergie ve srovnání s astmatickým záchvatem je legrace. Já reaguji na pobyt v místnosti, kde kouří třeba jen 1-2 lidé alergicky - škrábe mě v krku, svědí v nose a očích, zarudnou mi oči, slzí a druhý den se mi objeví na obličeji červené fleky, které šíleně svědí a pak začnou mokvat. Trvá zhruba 3 dny než se dám do normálu. Ovšem astmatický záchvat nezřídka končívá totální bezmocností - nemůžeš se nadechnout, lapáš po dechu jak kapr na suchu a nekončí to po vyjití ven na čerstvý vzduch. Když dobře, tak "fouknutím foukátka" do krku a okamžitým odchodem pryč. Jelikož jsem už 33letá baba a astmatem i alergií trpím už od 18, zvykla jsem si. Nechodím do hospod, do restaurací kde je zakouřeno jen trochu více, jdu poté, co si to opravdu dobře rozmyslím, zda mi to za ty radůstky následující den stojí. Celkem mě to štve, protože nechci jen dřepět doma a užívat si sezóny "zahrádek" a zimu prochrápat. Ovšem řešení to nemá, neboť mezi těmi hnusnými kuřáky mám spoustu přátel :-)
No nic, jen, že to opravdu není o tom že "nad rámec zákona nemáme my militantní nekuřáci na nic nárok."