Přidat názor k článku V cizí školce, s cizí učitelkou, s cizími dětmi...

To jste měla aspoň zázemí. Mně se rodiče zabili při autonehodě, když mi bylo 14 let. Tchyně bydlela 120 km daleko. Když jsem byla na mateřské, ruplo manželovi v kouli, způsobil nehodu pod vlivem alkoholu a šel na 11 měsíců do basy. Já měla 3-měsíční mimino a byla jsem na to sama, později - když skončila mateřská, jsem byla i bez peněz. Sociální dávky byly k smíchu, stačily sotva na přežití. Oblečení na dítě, botičky i nějaké hračky, mi daly sousedky po svých dětech, naštěstí jsme měli zahrádku, takže byla zelenina, králíci, slepice a kachny, takže jsme jídlo téměř nekupovali. když se manžel vrátil z basy, začal neskutečně frajeřit, takže jsem se rozvedla. Při rozvodu si manžel vymínil soudní dohled nad dítětem, že jsem špatná matka a nestarám se o dítě. Když mně navštívila pracovnice ze sociálky, bylo to jen buzerace, takže to skončilo tak, že jsem ji vyhodila. Bodejť by ne. Nelíbilo se jí třeba, že dítě má k večeři doma upečenou bábovku s kakaem, že má ve své knihovničce jen 10 knížek (ale jaksi přehlédla, že si je půjčuje v knihovně v počtu tak 350 za rok a že od dvou let suverénně vyhrává titul pilného čtenáře. Na kuopi knížek jsem neměla peníze a ani místo). Přitom její vlastní děti hlídala babička a k večeři jim namazala chleba s máslem. Když to z ní vylezlo, zařvala jsem jako tur, nelenila a druhý den jsem zjezdila vedoucího odboru péče o děti s tím, že jestli mně chtějí buzerovat, ať mi pomůžou najít práci a pak že se budeme bavit o dalším. Nejsem fúrie, ale nakrkli mně tak, že jsem vzteky neviděla. Ona dáma nebyla o nic lepší máma než já, jenže na rozdíl ode mne se nerozváděla.
Jo, legrace to nebyla, ale dneska je dítko dospělé a já jsem na něj hrdá.