Když jsem byla mladší, taky jsem podlehla módnímu tlaku a začala se holit. Bylo to pro mě utrpení, vyzkoušela jsem snad všechno, aby mě to méně bolelo, abych nebyla - obzvlášť v podpaží - pořád tak zapařená. Nic nepomáhalo, ale brala jsem to tak, že pro krásu se musí trpět. Pak jsem začala chodit s klukem, kterému se vyholená děvčata opravdu nelíbila. Tehdy to bylo v zimě a já na to, stejně jako Maceška, dlabala, protože pod vrstvami oblečení stejně nebylo nic vidět. Ale nic naplat, můj drahý, dneska už manžel, mě viděl v bazénu. Kdybych se tehdy oholila, asi bych měla velkou životní smůlu. Dneska jsem ráda, že mám skvělýho chlapa, kterému se líbí přirozenost, a já si nemusím připadat jak úplný magor, že nosím bobra.
Předchozí