Přidat názor k článku Světový týden kojení 1. - 7. 8. 2006

Hodně se mluvím o udržení kojení, ale co když je to nemožné? O tom, jak s touto krásnou závislostí přestat, se moc nemluví. Přestala jsem kojit syna v jeho pouhých 19 měsících kvůli lékům, jinak jsem chtěla kojit mnohem déle. Nesli jsme to oba dva psychicky velmi špatně, velkou oporou nám byl taťka. Přestala jsem naráz, koupila Sunar, ale nešlo to, po necelých 24 hodinách jsem se totálně vydeptaná se slzami úplně všude složila na postel a kojila a kojila a kojila.... A pak jsem přestáva pomalinku:
Ráno - snažila jsem se syna zabavit hračkou, koupáním, jídlem, čajem z lahvičky, ze které se mu pije dobře, i když docela teče. Prostě ne Avent :-)
Polední kojení - u toho jsem chtě nechtě zůstávala dlouho, nedařilo se nám uspávat. Nejlepší bylo, když jsme vyrazili ven s kočárkem a malý usnul v něm. Problém byl po probuzení, to chtěl mlíčko, zvládali jsme to stejně jako ráno.
Večer - pořádná večeře - velký jogurt, flaška sunaru, krupicové kaše, odvar z ovesných vloček... A hlavně - přemluvte tátu, ať to zkusí dneska on, a když se mu to nebude dařit, nic se neděje, dítko prostě "unoste", ukolíbejte, cokoliv. Mám bezva houpačku na balkóně a přestávala jsem kojit v létě, takže dobrý! Syn koukal na vlaštovky, na letadla, a najednou spal.

Nebojte se nakojit, když vám bude ouvej! A to jak na srdíčku, tak přetlak v prsou. Zkoušela jsem odstříkávat, ale krátké nakojení je lepší i z hlediska spokojenosti dítěte, odstavuje se hezky pomalu. Takhle jsme to zvládli.