Přidat názor k článku Očistec zvaný kojení II

Ahoj,
vím přesně jak se cítíš.Očistec s kojením jsem si prožila už dvakrát a oba zápasyjsem prohrála.
Obě moje děti sice u kojení nebrečeli,ale dřív nebo později přestali přibírat na váze a víc mléka (navzdory nonstop přikládání,navzdory konzultacím a návštěvám na Lize kojení v Krči,navzdory odstříkávání) jsem prostě nevyrobila.
U Matěje jsem s mozkem zmasírovaným Betynkou a spol.,kde je matka s příkrmem v podstatě odepsaná (článek uznávající že to občas fakt nejde se tam objeví tak jednou do roka pod čarou) odmítala příkrm asi 4 týdny.Nakonec jsme skoncili v nemocnici,s téměř podvýživou a špatným krevním obrazem.Dostal Sunar a postupne bylo po kojení.I když ho nedostal z lahve,ale stříkačkou.
Madlenku jsem šla preventivně porodit do Krče,vyhlášenou baštou kojení.Odhodlaná,že tentokrát to dokážu.Vážila jsem i doma každé kojení a už druhý týden mi bylo jasný,že prohraju i tentokrát.V době,kdy měla pít 100ml,jsem navážila max.30ml.Sice pila často,ale šla s váhou dolů a přišel Sunar.Bohužel v tomhle případě jsem prohrála rychleji,protože s dvouletým capartem v období vzdoru se těžko kojí v klidu a na odstříkávání čas nezbýval vůbec.
Přesto jsou zatíám oba díkybohu zdraví a spokojení.Přesto kdykoli jim v životě něco bude,budu si vyčítat,že jsem nekojila.Přesto (i teď)kdykoli si to uvědomím,tak brečím.A to bych se pomalu mohla živit jako laktační poradkyně.

Tak maminy kojte a my,kterým to prostě nešlo,i když udělaly co mohly, my si to navzájem napišme alespoň taky,když všude kolem na nás útočí ty obrázky radostně přisátých mimin..
Jana