Přidat názor k článku Jak žít a zacházet se smutkem

Přeju hrozně moc stesti. Cetla jsem tvuj pribeh ani ne pred mesicem a moc me dojal, sama jsem byla v devatem mesici a rikala si, ze u nas je porodnost meritelna jen v promile a ze to, co stalo tobe, je silena tragedie, ktera se stava jen vyjimecne. To jsem jeste netusila, ze i ja budu par tydnu potom odchazet z porodnice jeden den po porodu s prazdnou naruci. Je to dva tydny a boli to k nesneseni, ale od zacatku vim, ze to zvladnem a budeme mit dalsi detatko. Oba jsme si uminili, ze se nam nas prvorozeny chlapecek narodi znovu (i kdyby mel byt v holcicim telicku), vim, ze to zni blaznive. Tak jak me tvuj pribeh pred tim dojal, tak ted jsem si ho vyhledala a moc ti dekuju, ze jsi ho sem napsala, protoze me dodal nadeji, ze bude zase vsechno v poradku a ja se jednou prestanu vyhybat pohledu na kocarky a briska kolem sebe. Budte vsichni ctyri moc stastni.