Přidat názor k článku Proč nechci být snažilkou

No, jasně, že jsem pořád měla velké štěstí a že můj příběh končí dobře. Spíš jsem chtěla dát určitou naději všem "snažilkám", protože tuším, jaké to je. Moje rodina byla všechno, jenom ne taktní. Zvláště sestra se svými třemi dětmi mě posledních 8 let bombarduje dotazy, kdy si pořídíme dítě a jak postupujeme... Měla bych tisíce historek.
Držím ti palce. Život je dlouhý příběh a nikdy nevíme, co nám nakonec přinese. Na každého z nás čeká jiný osud a jiné zkoušky, protože se každý rodíme do jiných podmínek a jsme různí. Věřím, že ti nakonec nějaká dušička do života připluje, ať už jako splněné přání přes IVF anebo nějakou jinou cestou, kterou dnes ani jedna neumíme najít. V žádném případě nechci někomu nutit svůj postoj k životu, natož pak k IVF - to, že to není cesta pro mne, neznamená, že to není cesta ani pro nikoho jiného. Když to vyjde a tobě se splní přání, bude to jenom dobře.
Myslím, že náš jógový mistr nechtěl říci, že máme na děti čekat do smrti. Spíš bych to překládala, že na ně nemáme čekat. Je-li to naším osudem, přijdou. Není-li, nepřijdou. To ovšem neznamená, že by nutně zbytek života zůstal nenaplněný a prázdný. Takhle jsem si to přebrala já, smířila se se statutem quo a on se změnil. Napsané to zní strašně banálně, fuj. Nicméně je to moje opakovaná zkušenost, že když dokážu přestat po něčem toužit, většinou se to potom dostaví, a to v podobě ještě krásnější a zajímavější, než bych si vůbec dokázala představit.
Držím palce!