Ano, musím souhlasit s postřehem, že Vás mladí poněkud zneužívají, skoro bych řekla, že "zneužívání" je slabé slovo. Kdože si pořídil dětičky? Nemám absolutně nic proti pomoci prarodičů, nakonec každá z nás ji (pokud může) čas od času využije, ale co je moc, to je moc. Sama mám 4 děti, synové jsou již velcí a dcerky 4 a 6 let. Když byli kluci malí, jezdili o prázdninách k babičce na týden, protože týden tam trávili také děti mého bratra a sestry a myslím, že to bylo pro babičku tak "akorát". Dnes je mamince 73 a holky tam na týden nejezdí, babička už zkrátka není tak čiperná. Ráda si s nimi půl dne pohraje, ale o pravidelném hlídání nemůže být ani řeč. Ani mě nenapadlo něco takového chtít. A jestliže ještě chodíte do práce, asi máte sice více energie než moje maminka, ale rychle o ni díky svým hlídacím, uklízecím, stěhovacím a jiným aktivitám přijdete. Co vlastně dělají Vaše děti, že bez Vás tyto činnosti (naprosto běžné) nezvládají?
Nemám ráda rýpavé poznámky na tchýně, ve většině případů bývá vina i na snachách, které jsou netolerantní a neshody jsou na světě. Jde o to mít zájem tu společnou řeč najít. Já bydlím u manželových rodičů, takže vím, o čem mluvím. Ve své domácnosti si to vedu po svém, babička zase po svém. A ve společných prostorách jsem ta, která se musí přizpůsobit. Bydlím přece v jejich domku. Nebo ne?
Předchozí