I babičky tvoří Rodinu

Čtu články na Rodině pravidelně a ráda a tak si samozřejmě všímám i drobných, leč častých "špílců" na babičky, potažmo tchyně (méně často již na dědečky a tchány - nebyl by to taky námět pro gender studies?). A tak jsem se rozhodla se s Vámi podělit o takové jedno "prarodičovské" léto.

Podotýkám, že se nám letos nezadařilo strávit zatím ani jeden víkend s manželem o samotě. Což v době, kdy zrovna nejedeme na chalupu, znamenalo vyvzpírat večer ze sklepa do našeho dvoupokojového panelákového bytečku rozkládací postel a ráno ji zase vynést, abychom se mohli v daném prostoru aspoň vyhnout. No nic, víkendová chaloupka taky není příliš velká, ale aspoň tam má každý vlastní matraci. A jak to tedy bylo s tím letošním létem.

Zahájili jsme tradičně - dovolená na vodě patří již přes dvacet let k našim zahajovacím rituálům. Bodejť by vnoučátka mohla chybět. Lužnice byla krapet rozvodněná, ale nevadí, cvičná soukromá louka v zaplaveném vodáckém tábořišti na Majdaléně není k dispozici každý rok a tak se aspoň sedmiletý Míša mohl naučit kormidlovat na kotrči a na druhé straně čtyřletá Ivuška se neměla šanci utopit - k řece nechodila a na loukách bylo vody jen po kolena. Zádrhel nastal jenom v tom, že mi začalo bolet v krku a zpět do Brna jsem už jela s teplotou. No nic, ráno se zvládl doktor, předepsal antibiotika a tak jsme mohli večer nasedat do autobusu, který nás s manželem a vnoučátky převezl do stanů na ostrov Raab. Antibiotika zabrala a já jsem si již třetí den užívala i koupání (mimoto samozřejmě vaření a práce spojené s běžným fungováním). Čtvrtý den dostala Ivuška blíže nespecifikovanou chorobu (možná úpal) - no kdo zažil takhle malé dítě s průjmy, zvracením a horečkou ve stanu, tak tomu nemusím určitě nic líčit (a k tomu ty nervy, co jí vlastně je). Ale i ona se začala uzdravovat a tak jsme za deset dní mohli s manželem odevzdat relativně zdravé děti rodičům, kteří nás u moře střídali a těšili se, jak se doma zrelaxujeme v práci. K velké relaxaci ovšem nedošlo, mezitím se stačil narodit další vnuk, tentokrát od syna, a maminka se potřebovala aspoň večer trošku projít (byla vedra a narozené miminko ještě ven nemohlo). A tak jsem chodila po práci pochovat broučka - většinou jsme spolu svorně usnuli. Do toho přišlo stěhování mladé rodinky "do nového", a protože maminka s robátkem "z procesu" vypadli, napnuli jsme opět zbytek sil a za víkend bylo hlavní hotovo. Ale to už se vrátila druhá rodinka od moře a potřebovali děti pohlídat aspoň odpoledne. Ale konec konců návštěvy muzeí, jízda turistickým vláčkem apod. - to je vlastně odpočinek, že jo. Nicméně jsem byla docela ráda, když za týden odjížděli na týden na kola do jižních Čech. Bohužel se jednalo o nejchladnější období tohoto léta a tak již ve čtvrtek byla dcera zpátky, předala nám Míšu a antibiotika a jela zachraňovat zbytek rodiny. Konec konců dovolené mám ještě dost a šlo jen o jeden pracovní den a víkend. V neděli se vrátil i zbytek rodiny a v pondělí již byl nemocný tatínek, maminka a Ivuška. Míša se mezitím uzdravuje a tak už tento víkend snad bude moci s námi na chalupu. Důležité však je, aby se uzdravila i Ivuška - za týden máme jet do jižních Čech: manžel prudce zatoužil po tom, ukázat vnoučkům, kde má kořeny (a naštěstí také spoustu příbuzných, takže nemusíme do stanu).

A bude po prázdninách. Konečně začne fungovat škola a školka, bude klid aspoň ve všední den, to se bude hlídat jen nárazově tak dvakrát týdně večer u dcery a jednou u syna, tam je naštěstí Radimek ještě malý a zvládne bez mámy jen malé časové úseky mezi kojením. A o víkendech se zase začne jezdit na chalupu, ať mají ty děti trošku čerstvého vzduchu, že jo. (Kristepane, včera mi syn sdělil, že rozhodně chtějí mít tři děti a to druhé hned do dvou let - kdy že to mám vlastně nárok na důchod?)

Autorka je šťastná babička tří vnoučátek ve věku 1 měsíc, 4 roky a 7 let a neméně šťastná maminka dvou dětí 29 a 31 let.