Re: Pár slov od dědečka

Jsem moc ráda, že tu přispívá i dědeček, a vůbec celkově, že takový dědeček JE. Můj manžel míval dědečka taky skvělého, který se mu coby vnukovi věnoval, měli společné hobby, modelařili, dědeček manžela naučil hodně věcí, škoda že jsem jej nepotkala, zemřel dřív než jsme se s mužem poznali.
Já mám 3 babičky a 2 dědečky, babičky jsou bezva, ale bohužel ani jeden z mých dědečků není tím popisovaným prototypem, ani jeden z nich nebyl "součástí toho dění", když jsem byla malá, tak jsem je nezajímala a dnes si nemáme co říct. Moji dva dědečkové nemají žádné koníčky, nad kterými bychom trávili společný čas, nikdy mne nikam coby dítko nevzali, nevěděli co mne zajímá a co mám ráda, o nějakém "postarání se o vnouče" nemůže být řeč. A dnes, když už já jsem dospělá, ke svým dědečkům nějak nemůžu najít cestu... jsou to dědečkové, ale nikdy se tak nechovali, jsou to pro mne cizí lidé sdílející domácnost s mými skvělými babičkami :o(
Ale věřím tomu, že můj táta a tchán budou úplně jiní a vím, že moje děti, jejich vnoučata, už ty skvělé opravdové dědečky se vším všudy zažijí!