Re: Babička má vždycky čas

Snad je to dáno dobou nebo stárnu, ale mám pocit mravokárce, který ví všechno
líp. Ale mám taky manžela, který když se mi něco u dětí a vnoučat nelíbí říká:
"Drž, mlč jsou dospělí svéprávní, ať si to řeší po svém", a snad právě toto
je hlavní důvod, proč moje snachy říkají: " My máme prima žibabu ". Žibaba je
jméno,které mi společně s dědou dal můj nejstarší vnuk (tehdy asi 1 a 1/2 roční), protože mám bradavici jako ježibaba z pohádky. V rodině se to rychle
ujalo stejně jako pojmenování dědík pro dědečka.
Určitou dobu jsme bydleli v panelovém 3pokojovém bytě všichni pohromadě, tedy
třípokojovém no ... kuchyňský kout , jídelna 16 a dva pokojíky 12 čtverečních metrů. Bydleli jsme v počtu 6 dospělých a nejdříve 1 a později 3dětí.Řeknu vám
lahůdka.
Nejveselejší, když už jsme byli v plném počtu byla rána,malé holky vzbudily
postupně jedna druhou, brášku(bratránka),maminky a žibabu a pak dědíka a nakonec tatínky.
O toaletě a koupelně, je lepší se nezmiňovat, jistě si každý dovede představit
jaký to byl maraton. Snídaně probíhala u jednoho stolu, který šikovný dědík
přizpůsobil podmínkám a dal se pěkně složit a rozložit. Pralo se u nás několikrát denně a na nádobí bychom potřebovali málem velkokapacitní myčku,
k vaření hrnce alespoň pro mateřskou školku, no co vám mám povídat.
Je pravda,že děti dokázaly spát v jakémkoli hluku a hlaholu, jedly všechno co
se uvařilo, ať vařil kterýkoliv člen domácnosti a rozhodně z nich nevyrůstali sobci.Nicméně pohodlí neměl nikdo z nás.
Když jsme si pořídili s dědulíkem chaloupku, abychom si alespoň občas odpočinuli, domluvili jsme se s dětmi, že každý týden bude na chaloupce jenom
jedna rodina. Dařilo se nám to dodržovat snad první 3 měsíce, pak přišla tu nemoc jednoho z dětí, či služební cesta jednoho nebo více rodičů atd.
Jak si myslíte ,že to dopadlo : dědík a žibaba odjížděli na chaloupku tu s
jedním vnoučátkem,tu se dvěmi a občas i se všemi třemi vnoučátky. A klid byl ten tam.
Miluji své děti a vnoučata dvojnásob, ale jednou už jsem toho měla dost a povídám: "Snad byste milánkové mohli zůstat doma s rodiči, potřebuji si odpo-
činout a dědík taky. Chceme jít na houby, děda chce jít na ryby a já si budu
v klidu číst." Ale má vnoučátka mě dostala hned na kolena: žibabííí, my budeme
móc hodný a uvaříme ti čaj a umejeme ti nádobí a pak si budeme číst spolu.
Oponovala jsem,že si chci číst své a ne jejich knížku, ale miláčkové hned, že
budu mít čas i na svojí knížku, když mi budou pomáhat a bude všechno brzo hotový, že jim budu číst jenom trošinku a pak,že bude číst Dáda a dědulík, že si může jít na ryby, že nebudou chtít s ním a že mu dají pokoj. Takže jsem
opět podlehla a vnoučátka vzala sebou.
Opravdu nikdy před tím nebyli tak hodní, udělali co slíbili a já měla čas i
pár drbů se sousedkou. Po návratu s nimi dědulík měl velikou debatu a také
padla otázka, co to že byli takoví hodní a že tak pomáhali. A ti mrňouskové
mu řekli : KDYŽ BABIČKA MÁ NA NÁS TAKY VŽDYCKY ČAS.
A myslím, že to je právě ono: mít na ně vždycky čas. Nemyslete si,že jsem babička důchodkyně, kdepak, do důchodu jdu až za 4 roky. Pravidelně pomáhám
své mamince,která bydlí 50km od nás a střídavě za ní jezdíme a pomáháme jí.
Já za ní jezdím 2x týdně, kromě toho chodím 1týdně cvičit a chodím pravidelně do knihovny a hodně čtu. Na vnoučátka si ale čas vždycky udělám.
Před několika měsíci se odstěhovali do vlastních bytů a my máme klid, ale řeknu vám .........
že se těším na chaloupku, kam se všichni sjedou a zase je hlahol a spousta otázek, a zase si hlídám pusu,abych nemluvila do čeho nemám a zase hledám
klidný koutek pro sebe a svou knihu a zase se těším na klid......