Re: Díky mami

Konečně se ozvala jedna babička, i když teprve "čekatelka". Babičky holt asi moc nemailují.Mě je taky 53 let a mám jednu vnučku. Ráda jsem si přečetla všechny ty názory maminek na přílišnou či naopak nedostatečnou pomoc s dětmi, srovnala to s vlastními zkušenostmi a vyvodila jsem z toho jako babička pro sebe následující:
- Musím si zachovat vlastní život, nevzdat se svých zálib, přátel atd.Jen tak zůstanu pro vlastní děti a později i pro vnoučata plnohodnotnou osobností a neztratím pro ně cenu jako člověk.
- O vnučku se starám (a budu se starat) vždycky když k tomu bude příležitost, prostě co nejčastěji. S hlídáním se ale nikdy nesmím vnucovat, ale pokud možno vždycky, když je třeba, tak vyhovět.Maminky toho mají opravdu moc a pomoc potřebují.
-Pro dítě musí zůstat vždy! tou největší autoritou jeho rodiče. ( i kdybych najisto věděla, že pravdu nemají)
-Hmotné dárky téměř nic neznamenají ve srovnání s tím, co můžeme dát dítěti formou zábavy, hry, společně prožitých chvil. Pokud mladá rodina netrpí nouzí, tak dárky omezit na minimum. Čím méně dárků, hraček, tím větší uděláme dítěti radost když občas něco přineseme.
Maminky, a jaké máte představy vy o tom, aby bylo všechno v pohodě?