Přidat názor k článku I babičky tvoří Rodinu

Děkuji za všechna milá slova, ale i za jemnou kritiku. Někde je oprávněná, ale - po vzoru Saturnina - můžu něco i uvést "na pravou míru".
Za prvé ohledně antibiotik: dostala jsem je proto, že mě opravdu dost bolelo v krku (byly to tři prášky, které se braly jednou denně). Zaplacenou dovolenou bych dvanáct hodin před odjezdem těžko rušila, respektive jsem porovnala výhodnost obou řešení a jet mi připadalo výhodnější (tím spíše, že i doktor proti tomu nic neměl). V autobusu jsem nikoho nenakazila: přesto, že jsme jeli přes noc, nikdo se mnou nechtěl popíjet drinky ze stejné sklenice, ani se nechtěl líbat, tím spíš, že vedle seděl manžel. A vzhledem k tomu, že jsme jeli s cestovkou, vím, že u moře nikdo ze spolucestujících nemocný nebyl.
Za druhé k tomu babičkovství: samozřejmě, že mě děti trošku zneužívají, ale možná, že si někdo vzpomene na repliku z Cimrmana, kdy se ptali uhlobarona, proč je uhlobaronem a on opáčil "mě to baví". Mě to zkrátka baví, i když občas nadávám. Ale je mi teprve 58 let, manželovi 59, oba děláme a jako hobby prostě bereme ta vnoučata. Hobby ale není žádná zásluha: někdo má jako koníčka úklid špajzu, druhej krmí ptáčky v parku, třetí sbírá pivní etikety a já holt stavím ty bábovičky (na druhé straně mám doma binec, na ptáčky se kouknu ráno z okna a sbírám leda účty ze supermarketu). Uvědomuji si totiž, že ty bábovičky - a mou přítomnost - využijí vnoučata jenom relativně krátkou dobu z mého života. Řekněme deset let - a co je to proti věku, kterého se hodlám dožít? Vnoučata mě fyzicky i psychicky potřebují teď, když jsou malá a na zbytek života si později fakt s manželem najdeme pořádnýho koníčka.
A konečně za třetí: každá rodina je jiná a každý člověk má na druhého různé nároky (já jsem například opravdu pevně přesvědčena, že když bude nutné, že se o nás mladí postarají). A zrovna tak si myslím, že naprostá většina babiček svá vnoučata miluje a to dokonce víc, než své dospělé děti. Některá možná neumí dát lásku navenek nebo nemá třeba ze zdravotních či jiných důvodů možnost se vnoučkům věnovat, ale stejně, kdyby se nedejbože něco stalo, věřím, že jsou to právě prarodiče, kteří by se postarali.
Ale nechci končit tak chmurně - užívejte si rodičovství, pokud Vás děti "berou"; stejně tak si jednou budete užívat babičkovství, dokud Vás budou "brát" vnoučata. A když nic, aspoň je na co vzpomínat.
Ještě jednou díky.