Přidat názor k článku I babičky tvoří Rodinu

Také řeším/řešila jsem Tebou popsané problémy, naštěstí ne v jedné osobě.
Tchýně, dokud vydělávala, měla dost vysoké příjmy, a protože naše děti jsou jediná její vnoučata, byla schopná jim koupit snad kde co. Navíc jsem měla dojem, že od nás očekává dary odpovídající hodnoty, ale my jsme na to neměli. Také jsem se tím trápila, že dostávám víc, než jsem schopna dávat - v takovém případě člověk měří materiálně. Přestala jsem se tím trápit ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ty dary nám tchýně dává DOBROVOLNĚ, Z VLASTNÍHO ROZHODNUTÍ, nebyly na ní žádány. Každý člověk je tak svobodný, aby se rozhodoval a dělal, co chce, a za svá rozhodnutí nesl zodpovědnost (důsledky). Dokud mi nevyčítá, že nám dává a my nesplácíme, je to v pořádku. Pokud by začala vyčítat, použiji výše uvedené jako argument. Taková situace ale zatím nenastala, snad ani nenastane - s menšími zádrhely vycházíme spolu dobře.
Horší je to s povahou nejublíženějšího člověka na světě (maminka). Někdy to hodně deptá, zejména když jsme denně spolu a probírá se to často (bydlíme od sebe daleko, po telefonu to ještě jde, ale když trávíme několikrát do roka týden spolu, bývá to vyhrocené). S takovým člověkem asi buď musíš opravdu přerušit styky (čímž se trápí, většinou není vůbec schopen pochopit, co je špatně, protože on to vše myslí a dělá dobře; je to asi povahou a nezmění ani sebe ani toto myšlení), nebo ho udržet v mezích slušnosti - pokud je někdo sám, je pak vděčný alespoň za slušné pozdravení, popř. popovídání na neutrální témata. Bez problému spolu většinou vycházíme při nakupování (možná bys mohla tchýni i trochu usměrnit), na výletech - probíráme právě přicházející nové dojmy, takové debatě se lze vyhnout i tím, že se dotazuji na kamarádky a další akce, kterých se účastní. Otázka je, jestli takové chování není třeba podpořeno depresí, kdy by ho léčba mohla zmírnit.
Myslím, že se rodina nemusí šíleně milovat, ale slušně spolu vycházet by asi měla. Nikdy nevíme, kdy koho budeme potřebovat a také naše děti se od nás učí - i vztahu k rodičům. Neseme jejich geny, možná jednou budeme více či méně stejní - jak se potom zachovají naše děti?