Tak se na ni vykašli, obzvlášť když o ní nestojí ani manžel.
Já bych to udělala, kdyby to šlo. Manžel s ní udržuje jeden povinnostní telefonát týdně - 2 minuty a jednou za dva měsíce přijede na 1 den. Nevím, on s ní taky nevychází, tak je to asi zdvořilost, závazek za výchovu Lukáše nebo "tradice", že jsme ji už neposlali k šípku definitivně. Naštěstí žije daleko a při návštěvě bydlí u švagrové, takže u nás není celou dobu.
S těma věcma z druhé ruky je to podobné, prvně mě chválila, jak jsem šetrná a teď lamentuje, že ONA BY NÁM TO PŘECI VŠECHNO KOUPILA NOVÉ. A proč jste jí kupovali kombinézu, vždyť jsem jí mohla koupit já! Z její návštěvy se vždycky vzpamatovávám týden. Vždycky si procházím, co to zase plácala za hovadiny (např. chtěla "dopřát" naší pětiměsíční plně kojené dceři rohlík se salámem - a to je lékařka) a že jsem měla být tvrdší nebo něco ignorovat nebo jí to naopak říct na plno.. Mírného zlepšení pokud jde o dary jsme dosáhli, ale bylo to za cenu ročního hádání a neústupnosti a jejího uraženého ksichtu a každému vykládá o naší nevděčnosti. Aspoň že naši jsou super.
Myslím, že je zbytečné být v kontaktu s někým s kým nevycházíš, pokud to není nezbytně nutné a nemá to vyhlídky na zlepšení. Ji nezměníš, můžeš změnit jedině svůj přístup k ní. Třeba když nám něco přiveze a my to nechceme, tak jí prostě řekneme, že to nepotřebuje a jestli si to neodveze, dáme to sousedovic dětem, že je to moc potěší. A opravdu to uděláme. V okolí mi většinou radili, všechno si brát a snažit se s ní vycházet dobře, že budu jednou potřebovat hlídání a oblečení apod. se hodí... Ale to je nesmysl. Taky myslím, že vycítí slabost, třeba že seš slušná a nechceš odsekávat dospělé cizí ženě a matce manžela, jak by si zasloužila a udělalas to jinde. A využije toho. Eva
Předchozí