Přidat názor k článku I babičky tvoří Rodinu

máš vyloženě zdravý přístup ke svým dětem a vnučce, tenhle postoj k "babičkování" mi přijde v podstatě ideální.
Pokud chceš přesto znát názor maminek na babičky, tak bych ještě doplnila pár maličkostí, které se osvědčily v naší rodině:
Moje maminka je učitelka a má nepřekonatelnou potřebu mně poučovat a "zachraňovat", takže jsem ji dovedla k tomu, že když má opět pocit, že něco dělám ale úúplně špatně, tak ať se místo poučování a dobrých rad nejdřív zeptá proč to dělám zrovna takhle. Pokračuje to tím, že se buď maminka dozví, že ke svým cestám mám nějaké svoje důvody a okolnosti, které ona nezná a netuší, ona zamlada vycházela z nějakých jiných podmínek a já to vlastně vůbec nedělám špatně, jen prostě vycházím z trochu jiné situace - no a maminka se tím přestane užírat, když pochopí, že věci nedělám špatně a moje cesty mají smysl, byť třeba trochu jiný než by volila ona... no anebo se taky stane, že mě tou otázkou navede k zamyšlení nad něčím, v čem má maminka fakt pravdu a mně to jen nedošlo, neměla jsem čas a energii to řešit, pohled zvenčí může být přínosný. Tenhle způsob "nejdřív se zeptej než začneš radit" mi přijde výborný, protože babička není v situaci, že něco ji žere, ale nahlas to neřekne, radši mlčí, aby nevyvolávala spory, ale je to za cenu toho, že se užírá uvnitř... no a snacha nebo dcera otázku většinou nepovažuje za nátlak a útok a snahu babičky moc agresivně dceři organizovat život narozdíl od dobrých rad a v nejlepší víře vnucovaných pravd. Mladá maminka jistě ocení spíš otázku - snahu pochopit ji a rozumět jejím důvodům než babiččinu snahu poučovat a radit. No a babička tím vlastně dosáhne svého - dcera se nad danou věcí zamyslí, vyslechcne i babiččin názor (a nemá pocit, že jí ho babička cpe za každou cenu) a rozhodne se nejlíp jak umí.
U tchýně řeším ještě jednu věc - má snahu vnučku pořád něčím krmit (a malá pak doma nevečeří a občas i zvrací)... takže už babičce opakuju, ať holčičce krmí hlavu - básničkami, zpíváním, myšlením... a ne bříško. To rozvíjení myšlení já i malá oceníme opravdu víc než přejídání dobrotama.
Pokud jde o dárky - nejlepší je se zeptat předem co by se hodilo, jestli hračky nebo oblečení nebo něco na zub... u drobností o nic nejde, ale narozeniny a svátky a vánoce řešíme s babičkama po předchozí dohodě.
A úplně nejužitečnější je naučit se s dcerou či snachou o věcech normálně mluvit tak jak člověk mluví s kamarádkou. Vybudovat si vztah otevřený, se vzájemným respektem, domluvit se s dcerou, že tedy budete obě vést dítě k tomu, že nejvyšší autoritou jsou rodiče (ostatně taky jsou za dítě v konečném důsledku zodpovědní oni a ne babička), ale taky se nebránit až tak moc říct dítěti, že babička si myslí něco jinak než maminka, což je v pořádku, lidi nemají vždy úplně stejné názory, pravd může být víc - tím babička podle mně nijak mateřskou autoritu neohrožuje.