Přidat názor k článku I babičky tvoří Rodinu

Andy,
moc děkuji, ale nedá mi to, abych ještě naposled nereagovala - a to na věc, která se objevila ve více příspěvcích. A sice tu, že si mě (a manžela) mají vážit naše děti, případně naopak, že nás děti zneužívají.
Ale tady jde o omyl. My to neděláme (přibližně z 80 %) pro naše děti (těch 20 % opravdu zůstává na akce, kdy dětem pomáháme - návštěva divadla, nenadálá pracovní povinnost či nemoc nebo to zmíněné stěhování). My to děláme kvůli vnoučatům a pro vnoučata. Není to tak, že by děti přišly a vrazily nám vnuky do klína s rozkazem"pohlídejte". Ale víme, že díky nám se mohou vnoučci dostat častěji ven, mimo byt, mimo Brno, případně i mimo republiku. Prázdniny trvají dva měsíce - a tolik dovolené mladí nemají (a řekněme si upřímně, že ani peněz).
Zatím jsou ještě vnuci malí a jsou (a jezdí) s námi rádi, ale nebude to dlouho trvat a budou možná jezdit raději s kamarády - tak proč si to oboustranně neužít. Náš program pro ně je určitě jiný než program rodičovský, s rodiči si například užijí více cyklistiky, s námi více turistiky. No a mentálně jsme přo komunikaci s vnoučky taky jinde - jistě víte, že staří lidé dětinští a tak se myšlením určité lépe dětem přizpůsobujeme. A vděčnost? Od dětí ji nečekáme, od vnoučat se teď nedočkáme. Ale možná až vyrostou, budou na nás s vděčností vzpomínát, tak, jak naše děti vzpomínají na svého dědu.