Přidat názor k článku Jak jsme začali kočárkovat

V kočáře se Josífek nechal vozit delší dobu jako úplně maličký, teď je v něm pouze tvrdě spící nebo pokud je správně naladěný a má možnost sledovat stromy. Když někam jdu do města s kočárem, beru i šátek - kočárek se tlačí špatně, když v jedné ruce nesu 9-ti kilové plačící dítě. No a do Prahy jedině se šátkem, na výpravu s kočárkem jsem ještě nedostala odvahu (stejně se skoro nevejde do auta).

Myslím, že super je obojí - kočárek i šátek, obojí má své výhody i nevýhody. V šátku se k sobě můžeme pěkně tulit a do kočárku mimi položím, abych si mohla vypít kafíčko v cukrárně :-)

Jinak mě spousta dam straší, že synka moc chovám a nosím v šátku, že pak nebude chtít být v postýlce nebo kočáře a to si s ním užiju. Teda, někdy mě opravdu vystraší! Ale zatím mám zkušenost, že nošením v šátku a chváním se dítě "nerozmazlí". Josífek je pohodový, usměvavý a pokud je vše OK, hraje si v postýlce nebo kočárku i celou hodinu.

Představy o porodu etc. ... to je koukám kapitola i jiných maminek! "Náš" porod byl krásný, byla jsem informovaná a připravená maminka, velmi pyšná, jak vše zvládám (těhotenství, práce, porod…). Zato problémy s kojením, které se táhly od druhého dne po porodu skoro do 3 měs. jsem fakt nečekala. Všechny moje informace a telefon na horkou linku kojení byly na nic, protože jsem byla úplný mimoň, celá zblblá z bolesti, nešťastného miminka a zástupů návštěv... Začalo se to lepšit, až když mě porodní asistentka řekla, že problém je asi v tom, jak "zoufale si přeju kojit" a moje představa dokonalé matky. Perfektní být nemusím, děti prý potřebují vědět, že rodiče nejsou dokonalí :-)
Doufám, že ani manžel nechce perfektní ženu :-)) Mám tu nepořádek, není nakoupeno, navařeno, ale já i synek jsme spokojení.