Přidat názor k článku Jak jsme začali kočárkovat

Ale muž má přece nárok na vlastní postel a klid, ne? A já přece také (pokud je dítě zdravé). Máme velmi kvalitní postel (matraci), už jenom kvůli bolavým zádům. A pokud je dítě zdravé, vážně vám připadá v pořádku odsunout manžela jinam a věnovat se jen dítěti? Své děti miluji, ale od malička vědí, že když se řekne "spát", tak smlouvání nepomůže. Před spaním se čte, do zhruba 5 let jsem počkala u postýlky, než usnou a později se splnili všechny "rozumné požadavky" , např. nechat svítit na chodbě, otevřít okno, zavřít okno, zatáhnout žaluzie, nechat otevřené dveře a pod. Když byli maličtí, zkoušeli mě ze začátku obměkčit pláčem, ale stálo za to vydržet a být nekompromisní (bylo to občas tvrdé). Ale pak už nikdy nebxl problém na během roku ani na dovolných. Když vidím na návštěvách u známích, jak dvouleté dítě courá v půl jedenácté mezi dospělé a fňuká, že se mu ještě nechce spát a tak podobně, jímá mě hrůza. Dítě s dospělými v posteli je na první pohled pohodlné pro rodiče, ale na té "fixaci na matku bla bla bla", jak se výše vyjádřila jedna diskutující, něco trochu je. (možná i trochu fixaci matky na dítě)