Přidat názor k článku Jak jsme začali kočárkovat

Naši dva kluci od narození měli korbičku vedle postele. První v ní spal bez problémů, bez uspávání.Ovšem druhý syn se mě od malička držel jako klíště, zpočátku,asi do šesti měs. korbička skončila s námi v posteli a on v ní, později spal bez ní stále s námi v posteli.Byl na mě hodně fixovaný,nerad se choval od druhých lidí,kromě tatínka a až do nedávna nešel ani za babičkami. Kojila jsem ho do roku a půl takže nebyl důvod a ho stěhovat do postýlky dřív.Odstavování proběhlo taky dost drasticky.K ránu když chtěl řvával tak, že si sousedka myslela, že je vážně nemocen. Lahev odmítal a vlastně se ji naučil používat až po odstavení.Po úspěšném odstavení jsem doufala, že ho odstěhujeme do jeho postýlky,ale přišla jedna nemoc, při které byl na 4 dny hospitalizován na infekčním a na kapačkách,kdy je přítomnost nedovolena a s jeho fixací jsme byli zpátky asi o jeden rok. Po půl roce se to spravilo a syn už se nechal uspat od babičky např. když jsme někam chteli jít(to už měl asi 2 a půl roku.Ale z postele jsem ho nedostala,když jsem se chtěla vyspat,odcházela jsem do obýváku a často se stávalo, že mě hledal a musela jsem se vrátit. Dala jsem mu čas do oněch tří let,kdy se dítě stává nezávislejším a nespěchala s přestěhováním, no a ...Dnes je mu 3 a čtvrt roku, zatím spí na matraci na zemi, protože mu to připadne zajímavé, do postele za námi už vůbec neche, usne i u babičky.Je fakt, že s fixace na mě přešel do fixace na bráchovi, protože bez něho by jinde nespal, ale každý jsme jiný. A děti se sice částečně rodí "tabula rasa", ale když rodič má pocit, že dítěti nekterými věcmi škodí a jen proto že někdo napíše o tom, jestli je to vhodné či ne a že se to tak má , proč to lámat přes koleno. A názory odborníků se taky mění docela často.Takže spíš bych dala na instinkt. A stejně tak s používáním kočarků a šátků.