Přidat názor k článku Jaká já asi budu máma...

Zdravím všechny maminky, které zaujala tento článek.
Já sama mám 2 holky (13 a 4 roky). Tu klasickou "slepičárnu" jsem zažila, když jsem byla na mateřské dovolené s první dcerou - 13 let zpátky. Byla jsem mladá a "blbá", bylo mi 20 a připadala jsem si nějaká "jiná", když moje dcera nedělala to samé, co ostatní děti. Doma jsem se snažila, aby byla stejná, "drezůrovala" jsem jí a trošku nervovala sama sebe - prostě jsem byla blbka - sama to uznávám. Dneska mi přijde fakt divný, že jsem se tím vším TAK zaobírala. Prostě jsem chtěla být stejně "dokonalá" maminka, jako ty ostatní okolo, ale postupem času jsem zjistila, že v čem jsme "pozadu" za ostatníma dětičkama, tak Denďa doháněla v něčem jiném - krásně mluvila ve 3 letech, opravdu hezky kreslila (a kreslí), prostě normální, spokojené dítě.
S druhou dcerou před 4 lety jsem se takovýma "blbostma" vůbec nezaobírala - chodila jsem s dcerou taky do Mateřského centra, ale tam se naštěstí scházely takové ty rpzumnější mamči, prostě pohoda. Je pravda, že občas a spíš až teď když potkávám někde někoho se stejně starým dítětem - tak občas srovnávám (v duchu a jen sama pro sebe) co všechno umí naše Jája a co zase to druhé dítko, ale v podstatě každé dítě je v něčem dobré a něco umí. Mám kamarádku, která 4-letou holčičku učí psát a počítat, anglická slovíčka apod., ale holčička je plachá, ostatních dětí se straní a "neumí" takové ty obyčejné věci - jako je hra na schovávanou, čmárání křídou venku na zemi, hraní s panenkama na maminku apod. - prostě takové to obyčejné hraní.
Asi někomu budu připadat hloupá, ale učení psaní a čtení - na to má podle mě dítě čas až ve škole - do té doby se učíme doma jen básničky, písničky, povídáme si o zvířátkách, kytičkách - to je přece taky "učení", ale ne drilování a biflování. Ještě jí neberu dětství - školního učení si užije dost a dost, teď ať si hraje a učí a dělá "co chce" a ne to, co chci já, abych jí někde "ukazovala" jako cvičenou opičku.
Teda - to jsem se ale rozkecala :o)