Přidat názor k článku Jaká já asi budu máma...

:oDD musím se s mát, jojo, tak to je. Já se tedy přiznávám, že taky nejsem ta ženksá, která ráda vaří a peče každý den, nerada uklízím a neumím šít aninic (ikdyž mě to mrzí)jsem takový rozlítanec impulzivní, baví mě kavárna, baví mě kamarádi, ale taky kytara a oheň s přáteli. Mám známé z různých skupin (i děti milionářů, i lidi velmi skromné),ale sakryš, v tom to není. Velmi uzvávám vnitřní hodnoty člověka, přesto, že jsem myslím hodně otevřeně smýšlející. Taky se ráda pěkně oblíknu, ale jen tedy, když na to mám. A když ne - no ježiš, přece tím neztrácím svět.
Jako dítě jsem projezdila spoustu lázní (jsem astmatik) a všude se člověk velmi blízce v jednom kolektivu setkával s těžce postiženými dětmi, mentálně i fyzicky. To si myslím, mě naučilo toleraci a úctě k lidem. Nikde jinde tyto lidi nebylo možné vidět.
A na gymplu jsem se skamarádila (úplně náhodou) s partou lidí. Bylo (a naštěstí stále je) nás pět :o)). Tři děti podnikatelů (viz. majitel Koh-i-nooru) a jiní. Kdybych jim záviděla, zbláznila bych se. Takže jsem to nidky neřešila a člověku je líp :o)
Díky za vaše názory, uklidnily mě.