Přidat názor k článku Jaká já asi budu máma...

Ahoj Libíku,
zdraví tě Klára, pamatuješ si na mě ještě? Bavily jsme se v zimě o starších tatíncích. Mám rodit za tři týdny a nemohu se už dočkat, až bude děťátko na světě, ne že by mě těhotenství tak moc zmáhalo, ale zmáhá mého čerstvě padesátiletého muže. Trpí snad nějakým zvláštním druhem hypochondrie, za dobu našeho očekávání přinesl domů snad padesát vědeckých i populárních knih o graviditě a výchově dětí, neustále mě pozoruje a zakazuje. Musím říct, že moje těhotenství nám přineslo do manželství první závažnější rozepři na téma, jestli mě přetěžuje zaměstnání. Kromě toho se mnou od začátku těhotenství nechce spát, což mi vadí, chybí. Takže doufám, že se to všechno brzy srovná. Jediný, kdo je celou dobu nad věcí, je naše Bětka, ta má ve věci jasno, mimino dostane Daniel (manžel), ona bude moje. Skoro mám obavy, co se bude dít ve dnech, kdy už nebudu moct jít do práce (od pondělka) a ještě nebudu rodit. Muž chce se mnou jít do porodnice a já bych snad raději byla i sama, mám strach, že tam bude vyvádět, už udělal dvě scény při UTZ a jednu v poradně, přitom je jinak totální flegmatik. Tak jsem si vylila srdce a zdravím tě. Klára.