Přidat názor k článku Jaká já asi budu máma...

Myslím, že zlé a ubližující srovnávání je hlavně o inteligenci(nemám teď na mysli pouze IQ, které naměří test, ale spíše inteligenci sociální a emoční).
Pracuju v mateřském centru a jsem maminkou pětiletého syna, takže mám se světem mateřství poměrně dost zkušeností.
Díky svému zaměstnání vím přesně, o čem pisatelka píše.Nemyslím si, že zlé srovnávání souvisí se sociálním zařazením.Slepičí matky, kterých holt vždycky pár bude, si vždycky najdou důvod, proč je dítě někoho jiného závadné.A vždycky jdou po dětech, které jsou jiné, třeba protože rodina žije alternativně, nelibuje si v konzumaci přiblblých TV pořadů, nejezdí na dovolenou do Chorvatska, apod.
Není to o penězích, to je často jen záminka.Je to jen o obrovské netoleranci vůči čemukoli, co přesahuje jejich chápání.
Sama se podobných debat neúčastním, ale chtě nechtě je občas musím vyslechnout.
Když slyším, jak jejich čtyřleté děti sledují Vyvolené, lyžují, bruslí, tančí, chodí na AJ, vydrží samy doma apod., často se ptám, proč mají takovou potřebu ostatní přesvědčovat o dokonalosti svých dětí.
Moje zkušenost osobní je trochu bolestná, ale myslím, že teď už je všechno v pořádku(myslím uvnitř, reakce okolí jsou stále stejné).
Syn se narodil na 30tt a měl po porodu vážné zdravotní problémy.Naštěstí je dnes všechno v pořádku, syn je pouze výrazně hravý, má nerovnoměrný vývoj dovedností, takže se často jeví na vkus okolí zbytečně dětský.
Výborně mluví, ovládá počítač, má technické znalosti větší než já, ale přesto neustále odněkud slyším, že už by měl umět kličku, podepsat se, vydržet ve školce 40 minut ležet bez zlobení, neměl by se vztekat, pořád něco dělat apod.
Přiznám se, že mě to někdy mrzí...