Závidím Vám, že to u Vás takhle dopadlo. Taky jsem v těhotenství kouřila, manžel také. Snažila jsem se omezit do na 10 denně a ne vždy to vyšlo. Měla jsem výčitky svědomí, ale utěšovala jsem se tím, že když matka i sestra kouřily a vše je s dětmi v pořádku, zvládne to mé tělo taky. Porod v 34 týdnu nás překvapil v rozestavěném bytě. Snažili se porod zastavit, nevyšlo to. Výsledkem bylo skoro 24 hodin bolestí a skoro žádná síla k porodu. Dodnes jsem ráda, že to manžel prospal. Převáželi mě v noci rychlou z jedné nemocnice do druhé, kde byla neanatologie. Prcek byl malý, ale zdravý. 6 dní na JIP, dohromady 10 v inkubátoru, 3 týdny pobytu na neanatologii. Naštěstí, po vyndání z inkubátoru jsem mohla být s ním v nemocnici. Je strašné nemít dítě u sebe a vrátit se bez něj domů. A já přestala kouřit. Sice jsem ještě v porodnici cítila na chodbě kouř, ale vidina, že bych mu do mléka přidávala nikotin konečně zabrala. A nepřejte si vědět, co jsem si dávala za jména, že jsem to nedokázala dřív. Dnes jsou prckovi 3 roky, je zdravý a v pohodě. Hned za rok a kousek se nám narodilo další mimčo. Nevím jestli to bylo nekouřením, ale bylo donošené. Ještě dnes mám občas chuť si zapálit, ale bojím se dát si i šluka od manžela, abych v tom nelítala znova. A naprosto ho chápu, že mu nejde s tím seknout. Nikoho neodsuzuji, vím jaké to je a jsem ráda, že u nás to dopadlo jen nízkou poporodní váhou. Dneska vím, že mohlo být hůř.
Předchozí