Díky za ten článek, sama jsem několikrát strávila týden u moře s celou výpravou rodin s různě postiženými dětmi a musíms říct, že na to dnes, s odstupem času velmi ráda vzpomínám a že k mnoha z těch dětí jsem si velice rychle vytvořila citovou vazbu. Ano, jsou jiné, ale mnohdy moc milé, krásné a taky citlivé. Myslím, že spousta maminek, která díky vašemu článku překoná svůj ostych a do rozhovoru se pustí tím pomůže překonat případnou samotu nejen vám a dalším maminkám "jiných" dětí, ale také samotu těch dětí. Vždyť všechny děti potřebují kamarády, i ty, které jsou třeba na vozíku, kulhají, či mají jinou odlišnost. A ty naše zdravé děti zase musí vědět, že každý jsme jiný, a že třeba Petrušce je dobré pomoci ze schodů,když špatně chodí, protože pak si s bude moci taky hrát a bude větší zábava. Taky jsem pro integraci těchto dětí do běžných škol, protože čím víc budou mezi dětmi zdravými, tím lepší mají, alespoň podle mě šanci najít si své místo i v dospělém světě.
Lenka
Předchozí